Stockholm se zdá bejt celkem přátelský město. Žádný město duchů jako Helsinki. Pozevlovali jsme, pojedli, uzřeli plesnivou loď v muzeu a tak.

Fotky tu.

Vozidlo jsem zvolil tentokrát menší, opět od www.o2media.fi. Smart nejen za 5 €, ale tentokrát i bez reklam na projímadlo. Po cestě jsem využil zkušeností s řízením Krobáčova zahradního traktůrku, ale dojel jsem tam i zpět.

Porvoo je průmerně zajímavá finská díra s červenejma barákama a jedním menším kostelem, kterýmu tady říkaj katedrála. Jestli se tam nedejbože vydáte, zastavte se v galerii u starýho nádraží, je tam celkem sympatickej chlapík, co vám uvaří kafe a pyšně pustí malej vláček.

Fotky tu.

Jezdí tam autobusy, který si ale Fin nechá krvavě zaplatit, a já navíc už neměl tramvajenku. Takže jsem si rezervoval u www.o2media.fi přibližovadlo za bratru 10 €. O2 Media má jenom dvě nevýhody - omezení na 100 km denně a reklamu na projímadlo na dveřích. No a protože Nuuksio je asi  40 km od Helsinek a k projímadlům mám kladný vztah, vyrazil jsem.

Vypadalo to tam zhruba takhle.

Fotky tu.

Na náměstí u sochy se shromáždili starci i děti, z jeřábu spustili studenty (letos Hanken, každej rok to dělá jiná škola), který sochu koštětem oprášili a nasadili ji čepici. V ten okamžik si ji nasadili i všichni ostatní. Je to námořnická čapka, kterou vyfasuje každej Fin při maturitě. Smí se nosit právě jenom v předvečer Vappu po tom, co si ji nasadí tahle Amanda-socha.

Do toho všeho se pokoušela hrát kapela, která ale byla přehlušena rádiem z reprobeden, tak pak abdikovala a jenom si to nadělení ze střechy autobusu fotila.
Pak propuklo všeobecné alkoholové veselí.

Fotky tentokrát tu, je to z Facebooku, páč se mi to už nechce nahrávat podruhý sem.

Cestou do Moskvy jsme vyfasovali starší vagony (zato štýlový) a jednoho domorodce do kupé (byli jsme 3, kupé pro 4). Konduktér v uniformě podával čaj za 20 rublů do noblesních hrnků.

Asi v půl osmý ráno jsme dorazili do Moskvy. Kufry do úschovny a vzhůru. Není lepší čas na cestu metrem než ranní špička. To se snad všech 10 milionů obyvatel narve do metra a přesouvá se na druhou stranu města. Metro jak asi víte vyvolává podivnej pocit cesty časoprostorem. Vagony jsou tam stejný jako byly ještě nedávno v Praze, Čecháček si tam připadal obzvlášt příjemně.

Na Rudý náměstí jsme dorazili asi v 10 ráno, takže bylo liduprázdný. Bylo nějak menší než jsem čekal, ale fešný je, to zase jo. Vlezli jsme do Kremlu. Platí se a pokud máte lepší foťák, je třeba tvrdit, že máte objektiv s ohniskem do asi 70mm. Staříka u vchodu jsem ujistil, že muj Nikkor 135mm je opravdu pětapadesátka, a byl jsem po průchodu bezpečnostním rámem vpuštěn dovnitř.

Na chvíli jsem se opět přifařil k nějaké skupince s průvodcem, byl jsem tudíž vpuštěn do několika kostelů v Kremlu. Pěkný, ale dlouho jsem s nima nevydržel - venku bylo krásný počasí, tak jsem nechtěl tvrdnout vevnitř.

Před Kremlem jsme shlídli střídání stráží. Nevim, jak to ty kucí dělají, ale dávat nohu takhle vysoko nemůže bejt zdravý.

Doporučuju se vykašlat na návštěvu ulice Arbat, je tam kulový, akorát samý ptákoviny pro turisty. Zato katedrálu Ježíše Spasitele (nebo něco v tom smyslu) je nutný vidět. Ze všech stran i zevnitř. Vstup gratis (akorát myslím, že zavírají v 5 nebo 6, běžte radši dřív). Větší kostel jsem asi neviděl a tak je to v moskvě asi se vším, kostelem počínaje a dělem konče (Car puška ale vypadá na rozdíl od tohohle krapet komicky). Z mostu u kostela je vidět úchylná socha Petra Velikýho. Obrovský to je samozřejmě taky a smysl to taky nemá.

Následovala prohlídka metra, která byla značně otravná. Průvodkyni nebylo slyšet a člověk se stane nenáviděnym turistou, kterej si na každý stanici stoupne doprostřed a překáží co to jde. Stanice byly celkem zajímavý, ale bejt váma radši si jich pár prohlídnu během dne, ne v 7 večer…

Po pěti dnech už jsme toho měli všichni plný kecky a noční bus sajtsíjink už byl poslední hřebík do rakve. Vylezli jsme akorát na Vrabčích kopcích, odkud je majestátní výhled na noční Moskvu. Asi největší město, jaký jsem kdy viděl. Asi až moc velký.

Cestou zpátky jsme popili šampus, kterej jsem vyhrál v sajtsíjinkový tombole a šli chrápat. Ve vlaku doporučuju zvolit spodní postele. V Rusku je to celkem jedno, ale Finskej design se tentokrát projevil v křivosti kolejí, takže po přejezdu hranice se nahoře moc nevyspíte.

Fotky prozměnu pod “read more”.

Návštěvu Ruska jsme přežili ve zdraví, jen návrat do osady zvané Helsinki byl poněkud deprimující. Petrohrad je prostě město jak má bejt. Když jdete po ulici, potkáváte lidi (!), ne jako v Helsinkách, kde to většinu dne vypadá jak v Pripjati. Monument na každým rohu, ceny skoro jako doma, prostě paráda.

Nepočítejte ale s tím, že tam někdo umí kváknout něco anglicky, takže bylo třeba oprášit znalosti slovenštiny a přidat ruskej přízvuk. Objednávání palačinek (jedna kolem 100 rublů, jestli si dobře vzpomínám) nám trvalo v průměru 30 minut, ale obě strany se u toho náramně bavily.

Hotel Dostoevsky byl možná až zbytečně hogo-fogo, ale aspoň byl v centru a dalo se z něj skoro kamkoliv rozumně dojít pěšky. S inzerovaným high speed internetem ale nepočítejte, je to 128kbit a ještě za pěknou sumu rublů. Hotel sousedí s nákupním centrem, supermarket otevřenej myslím 24/7. Obchody mají v Rusku celkově normální otevírací doby, ne jako ty socani v Helsinkách. Palačinkárny zavírají většinou kolem 10 večer.

Žrali jsme převážně palačinky, jak už jsem se zmiňoval, občas proloženo Stroganovem. Pivo většinou pitelný, protože je to stejně jako v Helsinkách Velkopopovickej Kozel (ikdyž asi není vařenej v Popovicích).

Ve večerních hodinách doporučuju návštěvu pajzlu s názvem Belgrad (průvodce bude vědět). Levný pivo (tuším 70 rublajzů) a atmosféra téměř žižkovská.

Po východoevropsku jsem se gratis protlačil na prohlídku Kateřininýho paláce (nebo tak nějak). Za ty peníze dobrý, jinak je to velkej zámek plnej zlata, pro mě nic moc.

Doporučuju vylízt na ochoz katedrály Sv. Izáka, perfektní výhled. Pevnost za Něvou (už nevím jméno) není až tak interesantní, ale z hradeb (placený, ale minimálně) je celkem pěknej pohled na město.

Ermitáž je pro studenty gratis. Doporučuju jít brzo, jinak strávíte mládí ve frontě a ISIC by vám pak nemuseli uznat. Á propos ISIC - doporučuju vzít s sebou, uznávaj prakticky všude. Prolítli jsme nějaký francouzský patlálisty (i Pablo tam byl), Baptiste byl unešen, zbytek mírně znuděn.

Navštívili jsme moji spolužačku s gymplu, která v Petrohradu sdílí můj osud exchange studenta, a někteří z nás zjistili, že by byl dobrej nápad se pořádně najíst něž jde člověk pít s Rusama. Pak už si toho moc nepamatuju.

Fotky z Petrohradu pod “read more”.