Zítra odjíždím do země, kde zítra znamená včera. Ještě jsem se s tím časovým paradoxem nesrovnal. Návrat je plánován na úterý. Kterého roku bude ještě upřesněno.
Mám zase krapet deficit, takže doháním.
Koncem února jsem navštívil místní blešák. Nebudu to protahovat, byl jsem zklamán. Draho a žádný užitečný předměty (kromě parádního křesla, který se mi transportovat tramvají příliš nechtělo).
Fotky pod read more.
Většinu těch fotek jste asi už viděli, nicméně přídávám ještě Janův remix:
Ve středu jsem zřel jev nevídaný - svítilo sluníčko a bylo nad nulou. Což je špatná zpráva pro sympatický chlapíky, který se živí odmrazováním okapů. Nekecám, takovej džob tu existuje - jezděj od okapu k okapu a čímsi do nich šťouraj. Takovej kominík naopak. Okapník, no.
Z jiného soudku - mám za sebou 3 testy během 4 dnů. První v pondělí, druhej ve středu a třetí ve čtvrtek. Můžete si tipnout, jak dlouho jsem se učil na ty druhý dva. Výsledky v nedohlednu, zatím užívám blažené nevědomosti.
Z ještě jinačejšího soudku - rýsuje se výlet do Mockby a Pitěru. Trošku poždímáme stipendium, ale co se dá dělat, vidět Moskvu a zemřít, že jo.
Zmiňoval jsem se o skillz místních řidičů busů? Za mrzký peníze tady člověk po ránu dostane zážitek na celej den. Jezdí se tu stylem “Vidíš tu červenou? Bude i zelená, ale to už tu nebudem,” případně “Obrubník není zeď,” což bylo jednou ještě vydatně připepřeno odnoží “Lampa není zeď”. Naposled se mi tohohle roulrkoustru dostalo v notné míře za zvuků operetní árie z rádia. Jízda nabrala skoro apokalyptickej rozměr.
Mimochodem, v Lidlu tu mají noblesní ekvádorskou 70% čekuládičku.
Zpívaly se písně, pila se pálenka. A viděl Bůh, že to bylo dobré. I byl večer a bylo jitro, den třetí.
Odebrali jsme se žadonit o slevu do půjčovny motorizovaných saní. A protože jsme uspěli (ve finále €40 na člověka na 2,5 hodiny, někteří do ceny vměstnali i svou opici ze včerejška), můžete se pokochat následujícími obrázky a videem.
Sranda to byla nehorázná. Objeli jsme kopec, po kterým je pojmenovaný Levi (nebo naopak?) a během toho vzpomínali na rady ostatních pilotů, co to ozkusili před námi, že skútr v zatáčce opravdu stopu nedrží a má tendenci lehnout si na zádíčka a dělat mrtvýho broučka. Naštěstí se nám podařilo udržet kontakt aspoň jedný lyže se sněhem a vyvarovat se tak návštěvy pangejtu, tudíž jsme se vyhnuli placení několika stovek za čelní sklo (Polák), případně výměny telefonního čísla s průvodcem s příslibem naturálních splátek (nutno říci že planým), jako naše řecká kolegyně. Doteď vám bude tvrdit, že to tak nemyslela. Nevěřte jí.
Po cestě jsme potkali několik sobů (značně domestikovaných), huskyů a snad žádnýho turistu. Jak říkám, příjemná záležitost.
Fotky a video víte kde:
I den druhý nesl se v duchu zpěvu a her. Přes den jsme si opatřili z půjčovny prkénka různých délek a šířek a jali se zdolávat místní velehoru. Na to, že za denní skipas chtejí €33, ten kopec není proporčně nic moc. Ale sjezdovky jsou parádně upravený a lyžuje se až do osmi do večera. Za půjčení SNB setu chtěli €35, podařilo se nám ovšem milou obsluhu přemluvit k desetiprocentní slevě. Vůbec se mi zdálo, že na vesnici jsou Finové mnohem přátelštější, než ty kyselý ksichty v Helsinkách. Ale to asi platí všude.
Pokud se chystáte na Finskou sjezdovku, doporučuju vzít s sebou klobásky či rožnící poživatiny rozličného druhu. Mají tu totiž krytý ohniště, kde si může turista vyždímaný půjčovnami skůtrů, lyží a sobů opéct donešenou potravinu a ušetřit tak 12 éček za oběd. My klobásky neměli, tak jsme se vrhli do údolí pod sjezdovku do místní variace na ronalda mc donalda.
Suma sumárum to bylo velmi solidní lyžování.
Fotky tradičně pod “read more”. Tentokrát narazíte převážně na moji držku, ánžto fotil bratr Slovák.
Jak všichni dva moji čtenáři dozajista vědí, vypravil jsem se v minulých dnech za polární kruh. Záležitost nad očekávání výtečná.
Cesta trvala mrzkých 14 hodin i se zastávkou u vopravdickýho Santa Clause. Na fotce mě nehledejte, utek jsem. V Levi jsme vyfasovali parádní chatičky s krbem a saunou. Víc viz obrázky a video schovaný za “read more”.
Dnes ráno jsem v koupelně vyvraždil polovinu hmyzí rodiny. Pobíhali tam dva divný brouci a za nima dva mrňaví divný brouci. Dva velký jsem zašlápnul, malí proklouzli vzorkem na podrážce.
Cítím se provinile.
Měl jsem je dodělat, ať nemají trauma.
Z jiného soudku - dneska kolem desátý večerní odjíždíme do Laponska. Sotva 14 hodin v autobuse, procházka růžovým sadem.
Vyhrabal jsem pár fotek z mobilu:
Moje kolej
Hajzl za 4000 eur
Hippik
Forbesy jsou tady v kazdym supermarketu
Hlavni budova skoly (socialismus jak vysitej)
Doma to nikdo nepije (s vyjimkou Kozlika), tak to exportujou do Finska
Hele ho
Jižní cíp Helsinek. Další fotky víte kde.