Marek ve Finsku

Jenom krátké upozornění pro případné budoucí zájemce o návštěvu Finska. Je 16. dubna 16:18 a vnější teplota dosahuje zázračných 3° C. V Praze momentálně 24° C.

Po necelejch 4 dnech v Pitěru jsme v neděli večer nasedli do vlaku směr Moskva. Předtím proběhla ještě žertovná scénka, kdy jsem se napůl rusky, napůl slovensky snažil vysvětlit obsluze ve fitku v hotelu, že bysme se rádi ještě před odjezdem osprchovali (pokoje jsme museli odevzdat už ráno). V Petrohradu je totiž neuvěřitelný množství prachu a smradu vůbec. Nicméně zdařilo se a s bábuškou jsme si nakonec náramně pokecali.

Cestou do Moskvy jsme vyfasovali starší vagony (zato štýlový) a jednoho domorodce do kupé (byli jsme 3, kupé pro 4). Konduktér v uniformě podával čaj za 20 rublů do noblesních hrnků.

Asi v půl osmý ráno jsme dorazili do Moskvy. Kufry do úschovny a vzhůru. Není lepší čas na cestu metrem než ranní špička. To se snad všech 10 milionů obyvatel narve do metra a přesouvá se na druhou stranu města. Metro jak asi víte vyvolává podivnej pocit cesty časoprostorem. Vagony jsou tam stejný jako byly ještě nedávno v Praze, Čecháček si tam připadal obzvlášt příjemně.

Na Rudý náměstí jsme dorazili asi v 10 ráno, takže bylo liduprázdný. Bylo nějak menší než jsem čekal, ale fešný je, to zase jo. Vlezli jsme do Kremlu. Platí se a pokud máte lepší foťák, je třeba tvrdit, že máte objektiv s ohniskem do asi 70mm. Staříka u vchodu jsem ujistil, že muj Nikkor 135mm je opravdu pětapadesátka, a byl jsem po průchodu bezpečnostním rámem vpuštěn dovnitř.

Na chvíli jsem se opět přifařil k nějaké skupince s průvodcem, byl jsem tudíž vpuštěn do několika kostelů v Kremlu. Pěkný, ale dlouho jsem s nima nevydržel - venku bylo krásný počasí, tak jsem nechtěl tvrdnout vevnitř.

Před Kremlem jsme shlídli střídání stráží. Nevim, jak to ty kucí dělají, ale dávat nohu takhle vysoko nemůže bejt zdravý.

Doporučuju se vykašlat na návštěvu ulice Arbat, je tam kulový, akorát samý ptákoviny pro turisty. Zato katedrálu Ježíše Spasitele (nebo něco v tom smyslu) je nutný vidět. Ze všech stran i zevnitř. Vstup gratis (akorát myslím, že zavírají v 5 nebo 6, běžte radši dřív). Větší kostel jsem asi neviděl a tak je to v moskvě asi se vším, kostelem počínaje a dělem konče (Car puška ale vypadá na rozdíl od tohohle krapet komicky). Z mostu u kostela je vidět úchylná socha Petra Velikýho. Obrovský to je samozřejmě taky a smysl to taky nemá.

Následovala prohlídka metra, která byla značně otravná. Průvodkyni nebylo slyšet a člověk se stane nenáviděnym turistou, kterej si na každý stanici stoupne doprostřed a překáží co to jde. Stanice byly celkem zajímavý, ale bejt váma radši si jich pár prohlídnu během dne, ne v 7 večer…

Po pěti dnech už jsme toho měli všichni plný kecky a noční bus sajtsíjink už byl poslední hřebík do rakve. Vylezli jsme akorát na Vrabčích kopcích, odkud je majestátní výhled na noční Moskvu. Asi největší město, jaký jsem kdy viděl. Asi až moc velký.

Cestou zpátky jsme popili šampus, kterej jsem vyhrál v sajtsíjinkový tombole a šli chrápat. Ve vlaku doporučuju zvolit spodní postele. V Rusku je to celkem jedno, ale Finskej design se tentokrát projevil v křivosti kolejí, takže po přejezdu hranice se nahoře moc nevyspíte.

Fotky prozměnu pod “read more”.

read more »

Z mého periodika se pomalu stává měsíčník, pardon.

Návštěvu Ruska jsme přežili ve zdraví, jen návrat do osady zvané Helsinki byl poněkud deprimující. Petrohrad je prostě město jak má bejt. Když jdete po ulici, potkáváte lidi (!), ne jako v Helsinkách, kde to většinu dne vypadá jak v Pripjati. Monument na každým rohu, ceny skoro jako doma, prostě paráda.

Nepočítejte ale s tím, že tam někdo umí kváknout něco anglicky, takže bylo třeba oprášit znalosti slovenštiny a přidat ruskej přízvuk. Objednávání palačinek (jedna kolem 100 rublů, jestli si dobře vzpomínám) nám trvalo v průměru 30 minut, ale obě strany se u toho náramně bavily.

Hotel Dostoevsky byl možná až zbytečně hogo-fogo, ale aspoň byl v centru a dalo se z něj skoro kamkoliv rozumně dojít pěšky. S inzerovaným high speed internetem ale nepočítejte, je to 128kbit a ještě za pěknou sumu rublů. Hotel sousedí s nákupním centrem, supermarket otevřenej myslím 24/7. Obchody mají v Rusku celkově normální otevírací doby, ne jako ty socani v Helsinkách. Palačinkárny zavírají většinou kolem 10 večer.

Žrali jsme převážně palačinky, jak už jsem se zmiňoval, občas proloženo Stroganovem. Pivo většinou pitelný, protože je to stejně jako v Helsinkách Velkopopovickej Kozel (ikdyž asi není vařenej v Popovicích).

Ve večerních hodinách doporučuju návštěvu pajzlu s názvem Belgrad (průvodce bude vědět). Levný pivo (tuším 70 rublajzů) a atmosféra téměř žižkovská.

Po východoevropsku jsem se gratis protlačil na prohlídku Kateřininýho paláce (nebo tak nějak). Za ty peníze dobrý, jinak je to velkej zámek plnej zlata, pro mě nic moc.

Doporučuju vylízt na ochoz katedrály Sv. Izáka, perfektní výhled. Pevnost za Něvou (už nevím jméno) není až tak interesantní, ale z hradeb (placený, ale minimálně) je celkem pěknej pohled na město.

Ermitáž je pro studenty gratis. Doporučuju jít brzo, jinak strávíte mládí ve frontě a ISIC by vám pak nemuseli uznat. Á propos ISIC - doporučuju vzít s sebou, uznávaj prakticky všude. Prolítli jsme nějaký francouzský patlálisty (i Pablo tam byl), Baptiste byl unešen, zbytek mírně znuděn.

Navštívili jsme moji spolužačku s gymplu, která v Petrohradu sdílí můj osud exchange studenta, a někteří z nás zjistili, že by byl dobrej nápad se pořádně najíst něž jde člověk pít s Rusama. Pak už si toho moc nepamatuju.

Fotky z Petrohradu pod “read more”.

read more »