Bruslařky
Posted in Uncategorized on January 27th, 2009 by Marek – Be the first to comment
Zapomněl jsem na čtvrteční návštěvu Elišky a Evy, t.č. jádro českýho kotle na MS v krasobruslení v Helsinkách.

Zapomněl jsem na čtvrteční návštěvu Elišky a Evy, t.č. jádro českýho kotle na MS v krasobruslení v Helsinkách.

Sitsi
Jsem tu opět s přehledem zpráv. Ve škole nám začali nakládat projekty, takže budu muset občas dokonce něco dělat. V pondělí jdeme s týmem z předmětu Software Business (Dva Finové, Súdánec a Číňanka) do nějaký místní firmičky dělat interview a posléze analýzu. Jsem zvědav, jak to dopadne.
Další předměty probíhají v obdobným duchu jako v Praze, skoro bych řek, že je tady úroveň ještě krapet nižší. Ale možná jsem měl jenom smůlu na předměty. Všechny předměty tu mají v popisu několikrát slovo “interaktivní”, ale v reálu to probíhá stejně jako na VŠE.
Ve čtvrtek bylo menší mecheche v protější budově. Je tam jeden byt pro 8 lidí, parádně velkej. Fotky najdete dole po kliku na “read more” (tentokrát jsem tam snad i párkrát já).
No a v pátek organizovaná zábava s názvem Sitsi. Žralo se, pilo se, zpívalo se. Kromě společných lidových písní typu:
Hitler has only got one ball,
Göring has two but very small,
Himmler is somewhat sim’lar,
But poor old Goebbels has no balls at all.
musela každá národnost zapět i nějakou tu svoji. Bohužel mé dvě české společnice se prokázaly pijáckými songy neposkvrněné, takže jsme skončili u hymny. Snad to nebylo zaznamenáno, jinak mě hned na letišti zatknou pro vlastizradu.
Dneska jsme měli v plánu vyrazit na olympijskej stadion a další nezměrné pamětihodnosti Helsinek, bohužel nám to překazilo počasí. Venku je nad nulou, zataženo a ráno pršelo, takže veškerej sníh, kterej napad minulej tejden, se teď pomalu mění v bahýnko. Nevadí, času je dost.
A teď ty slíbený fotky - klik na “read more”.
Konečně se mi podařilo vypnout topení! Do prdele to mám radost. Subtropy uvnitř a polár venku nebylo to pravý vořechový.
V sobotu jsme se vypravili do Tallinnu, oblíbené destinace všech finských alkoholiků (takže asi 99% Finů). Jelikož jsme jeli diskontním trajektem za mrzkých 19 euro (zpáteční), museli jsme být v přístavu v 7 ráno. V půl šestý se mi podařilo přemluvit moje tělo, že vlastně není brzo ráno, ale pozdě v noci, a úspěšně jsem se doplazil na místo srazu.
Diskontní trajekt šetří uhlím (nebo na co to dneska jezdí), takže jsme závratnou rychlostí urazili za tři a půl hodiny trasu, kterou normální (nediskontní) lodě urazí za hodiny dvě a helikoptéra z Helsinek za 18 minut. Cestu jsme si krátili hrou v poker, kterážto mě obohatila o závratnou částku €2. Finové si v 8 ráno dají k snídani pivo, šampus nebo víno. Na několika místech na lodi hraje živá hudba.
Tallinn připomíná spoustu českých měst s bonusem několika ruských kostelů. Najíst se tu dá v hospodě zhruba za stejný peníze jako v Praze, jenom pívo je tu za 60 Kč. Ale kdyby člověk vypadnul z centra, určitě by se dalo najít něco lepšího. Starý město je celkem pěkný, ale pár hodin mi myslim celkem stačilo.
Před návratem povinná návštěva v liguére stóru, kde si největší alkoholici nakoupili zásoby snad na celou zimu.
Cestou domů opět nuda na trajektu, koncentrace ožralů dosahuje několika desítek procent osazenstva plavidla. Opět živá hudba — ožralí Finové tančí a válejí se po zemi. Já si zatím koupil aspoň karton Saku, což je celkem poživatelný estonský pivo. Na lodi stojí půlku toho co v Helsinským supermarketu — no nekup to.
Pro fotky klik na “read more”.
Tak s tím telefonním číslem jsem se seknul, v mezinárodním formátu je to +35 844 968 2293.
V pátek proběhla orientation pro exchange studenty. První část trvala 3 hodiny a podařilo se mi usnout jenom dvakrát. Získal jsem několik karet - mezi nimi tramvajenku a kartu na vstup do školy. Stal jsem se dokonce dočasným rezidentem Helsinek. Jediná levná věc v Helsinkách je jídlo v menze (€2,20).

Vzorek "místních" piv
Večer pořádala studentská organizace KY “seznamovací party”. Bohužel zapomněli ohlásit, že pitivo si má každý donést sám, takže po příchodu vždy následovala otočka o 180 stupňů a každý se odebral do blízkého supermarketu pro pivo (nic jinýho se v tu hodinu sehnat nedalo, protože cokoliv s větším volume se prodává v obchodech “Alko”, který zavírají tuším v osm). Akce se odehrávala v prostorách studentský organizace. Po vyčerpání veškerých zásob pitiva jsme byli nahnáni do blízkého klubu, kde jsme díky naším úžasným tutorům nemuseli platit vstupný. Jenom 2 eura za šatnu, huh. Že tam hnusný pivo stálo 5 eur se snad už ani nemusím zmiňovat. Zato tam bylo mini casino, kde kolega Peruánec briskně vyhrál 70 eur.

Finská kapela
Ze zbytku večera snad stála za zmínku už jenom smečka čtyřicítek, která rázem přeměnila klub v oldies party, a hlasový výkon kolegy Pákistánce, po kterém nám všem spadly čelisti. Byl totiž přizván k mikrofonu jakousi finskou kapelou, jejíž zpěvák si po Pákistáncově přednesu písně Highway to Hell od ACDC už nedovolil ani vrátit se na pódium, aby se dál neztrapňoval.
Domů jsme dorazili díky cenám střízliví a díky zákazu kouření nesmradlaví. Příjemná změna.
Je už krapet pozdě, tak jenom krátká noticka - pořídil jsem si finskou simku, takže na českým čísle nebudu moc k zastižení (předpokládám, že ho čas od času zapnu). Moje nový číslo je ve finským formátu 0449682293. Myslím, že mezinárodní formát by měl bejt +350449682293 +358449682293 (místo nuly osmička), ale ruku do ohně bych za to nedal.
Fotky kozlíků až zítra.